Historie pojišťovnictví

Kategorie : Ostatní

Přestože se může zdát, že otázka pojištění je novodobým výmyslem, tak to tak samozřejmě úplně není. S náznaky pojišťovacích praktik se můžeme setkat i v mnohem vzdálenější minulosti. Z období starověkého Egypta se dochovala smlouva kameníků vytesaná do pyramidy, ve které se zavázali, že budou pravidelně platit příspěvky, z nichž pak mohou být vyplaceny výdaje spojené s pohřbem některého z nich. Tento záznam pochází přibližně z období 2 500 př. n. l. Dalším příkladem pojištění je „státní sociální pojištění“, které využívali ve starém Řecku, a jež bylo určeno občanům, kteří se stali invalidy v důsledku bojů za vlast. Podobný aspekt sociálního pojištění se objevuje i v době existence římského impéria, po jeho pádu ale ideje pojišťovnictví na dlouhou dobu mizí. Ve středověku v důsledku postupně rostoucího obchodu se objevuje pojistná smlouva. Jedna z prvních takových smluv pochází z Benátek z roku 1347 a sloužila k pojištění lodi Santa Clara. Pojišťovnictví se v následujících stoletích rozvíjelo, během tohoto ještě dosud raného období pojišťovnictví se objevovaly různé druhy majetkového (požárního) a životní pojištění na vzájemnostním základě. Pojistiteli se stávali bratrstva, sdružení (gildy), cechy na základě obchodní nebo řemeslnické profese.
V roce 1680 bylo v Londýně vytvořeno světové centrum námořního pojištění Lloyds, devatenáct let na to byla založena Společnost pro pojišťování vdov a sirotků.
O pojištění na území dnešní České republiky jsou záznamy z konce 17. Století. Roku 1699 přišel Jan Kryštof Bořek s návrhem na zavedení povinného požárního fondu, do kterého by přispívali všichni občané, jeho nápad ale nebyl realizován. Následně 78 let na to vznikla první pojišťovna, která se zabývala řešením škod v důsledku požárů na polních zásobách, nábytku, nářadí a dobytku. Dlouho ale neexistovala. Po roce 1822 začali na českém území operovat dvě zahraniční pojišťovny, které měly sídla ve Vídni a Terstu. V roce 1827 byla v Praze založena První česká vzájemná pojišťovna, krátce na to i Moravsko-slezská vzájemná pojišťovna. Původně se tyto pojišťovny zabývaly jen požárním pojištěním nemovitostí, od roku 1864 začala První česká nabízet i krupobitní pojištění a pojištění movitostí. Od roku 1909 pak bylo pojišťovací odvětví rozšířeno o životní pojištění, pojišťování zákonné odpovědnosti a úrazu, pojišťování proti vloupání. Kromě těchto velkých pojišťoven zde v druhé polovině 19. století vznikla celá řada nových pojišťoven a pojišťovacích spolků. V roce 1869 vznikla pojišťovna Slavia, v roce 1872 První česká zajišťovací banka v Praze. Pojišťovny nepřestali vznikat ani na počátku 20. století, k určitému útlumu došlo v době protektorátu za 2. světové války. Přesto byl počet fungujících pojišťoven velký, v roce 1945 bylo na našem území celkem 733 pojišťovacích organizací různého typu, ke konci tohoto roku byl ale jejich počet na základě Dekretu prezidenta zredukován v procesu zestátnění. Na několik desetiletí pak došlo k přerušení tržního vývoje v této oblasti. Monopolní období československého pojišťovnictví trvalo až do počátku devadesátých let 20. století.
V moderním pojišťovnictví se podnikáním v této oblasti zabývají subjekty jako pojišťovny, zajišťovny, pojišťovací zprostředkovatelé a likvidátoři pojistných událostí. Dohledem v pojišťovnictví se zabývá Česká národní banka. Tyto subjekty nabízejí produkty pojištění jako pojištění osob, pojištění majetku občanů, pojištění vozidel, cestovní pojištění, pojištění odpovědnosti za škodu nebo pojištění právní ochrany.

Články a komentáře